Úvod
Lilith má tendenci objevovat se jako metaforická slepá skrvna toho, co daná kultura vytěsňuje, aby zprostředkovala cestu k větší celistvosti. Zastupuje ono chybějící, potlačené, zavržené: aby to znovu vynesla na světlo a připoměla případnou narušenou jednotu (zvláště v naší kultuře).
Lilith také odráží míru, v níž jsou spontánní instinkty jednotlivce akceptovány a integrovány do chodu společnosti. Některé kultury tyto impulzy akceptují přirozeně, jiné je potlačují (a frustraci pak využívají pro své účely) a jiné je naopak neumí regulovat vůbec.
Následující výlety do různých kultur můžeme chápat jako učebnicové příklady pro to, abychom pochopili, jak se úloha Lilith proměňuje - spíše než-li jako vyčerpávající průzkum dané kultury.
Egypt
V této kultuře jsou všechny astrologické archetypy a univerzální principy natolik dobře ztvárněny skrze pantheon bohů a další obrazy, že nevzniká mezera, jíž by Lilith musela zastupovat. Čili jakoby zde není potřebná, je pouze "průsvitně latentní". Muži a ženy se v této civilizaci cítí dobře a uznaně, vztah mezi nimi je průchozí, je jim spolu dobře, přičemž na druhé straně je tato společnost nesmírně stabilní a funkční. Všichni jsou do ní dobře zapojeni a znají svou roli, kterou plní, aniž by tím byla ušlapána jejich přirozenost. Jen muž připouští, že je "až moc vyklidněný", mírný, jakoby není nabitý testosteronem (jako ve většině jiných kultur), ale necítí se v tom špatně.
Vrcholný středověk v Evropě
Na otázku, v které době Lilith odrážela nejvíc nějakou nerovnováhu, se ocitáme ve středověké Evropě ve 13.-14. století. Optikou Lilith vypadá situace takto: na vnitřní úrovni je božství chápáno femininně, jako božská matka (Panna Marie); duše (anima) je také pojímána čistě žensky. Chybí zde zobrazení božského mužského prvku, není zde žádný vzor pro to, který by byl psychologicky funkční ve stejné hloubce. V důsledku se mniši, kteří upřímně usilují o spojení s božským vzorem, velmi feminizují (zženšťují se). Na vnitřní úrovni se tu paradoxně relativně lépe cítí ženy, které sice mají většinou existenčně obtížný život, ale nijak neztrácejí svou přirozenost, ať už ve fyzickém nebo duchovním smyslu. Nejsou od ničeho odříznuté. Cítí propojení v těle i v duši (směrem k bohu, pokud chtějí) - jakoby jsou "ve svém".
Oproti tomu v mužích narůstá kolektivně v těchto stoletích obrovská frustrace. Sexualita (falická síla) je jim oficiální ideologií předkládána jako nečistá (ďábelská), dále jsou brzo odpojováni od svých matek a také jsou brzo nuceni jít do hodně maskulinních, silových, agresivních pozic. V tomto postavení jsou jakoby navenek fyzicky silní a robustní, avšak vnitřně naprosto odpojení od čehokoli spirituálního nebo jemného, jakoby v krajním "jangu", který nemá žádné spojení s vyživující "jin" kvalitou. (Brnění navenek a uvnitř tma). Nemají žádné zobrazení čisté božské kvality v mužské polaritě. Ježíš je pro to zcela nedostačující a současně naprosto nedosažitelný ideál. V důsledku toho, že jejich instinktivní složka je degradována a duševní i spirituální vrstva nedostupná, vnitřně jakoby "korodují" - jsou vyhladovělí, zcela bez duševní výživy - a vede to u nich k obrovské, temné agresi, kterou potřebují následně vybít (a je jedno kde). Války a pogromy na čarodějince jsou pak už jen jedním z mnoha ventilů této kolektivní temné, nešťastné agrese (v podstatě zuřivých, prázdných mužů). Lilith je pak v této době prožívána jako "zhuštěná temnota", která je projikována na tu (obvykle ženskou) oběť, na níž je třeba vybít agresi. Proto je Lilith v našem kulturním prostoru spojována s čarodějnictvím.
Ptáme se pochopitelně, jak to bylo s rytíři? Vždyť ti by měli spojovat bojovníka, zbožnost a úctu k ženám, nebo ne? Odpověď zazní v tom smyslu, že se jednalo o ideál, o kterém se možná tak ve vysokých literárních kruzích diskutovalo, ale který na psychologické rovině skoro nikdo autenticky neprožíval. Většina rytířů žádné skutečné spojení s plně prožívanou spiritualitou (jež by je naplňovala štěstím) vůbec nezažívala. Byli frustrovaní úplne stejně jako nižší vrstvy a vybíjeli se bojem, turnaji a lovem. Jen možná hráli navenek to, co se očekávalo. (Konstelace o Karlu IV. a jeho ženách je v tomto smyslu výmluvná). Také pro zajímavost dodávám, že tato doba (1171-1525) se podle Emila Páleše nachází pod nadvládou archanděla Samaela (agresivního Marse).
Keltové
V tomto kulturním okruhu se muži i ženy cítí skvěle a mohou zažívat vzájemné propojení. Oproti středověkému muži si keltský bojovník může říct: moje sexualita je božská, krásná, čistá - tedy i zvíře ve mě. A přitom já jako bojovník můžu jít i "nahoru" do spirituálně vyšších rovin vědomí - svým vlastním mužským způsobem. (Průchod nahoru i dolu je pro jeho energie volný). Současně je zde i ten "testosteron", který u Egypťanů chyběl. Lilith je v této době velmi spokojená, neboť nic není vytěsňováno: vše je žito.
Eskymáci
Zde vidíme situaci, kdy muži a ženy jsou natolik na sobě existenčně závislí, že si nemohou dovolit luxus dělat chyby nebo vymýšlet nějaké mocenské intriky. Musejí spolupracovat jako horolezci na laně. Jejich život pořád visí na vlásku a jednou jistí žena muže a podruhé muž ženu. Navzájem mezi nimi propojení funguje. Lilith zde poznamenává: To je takový ilustrační příklad. Pochopte, že lidé žijící v drsných podmínkách si nemohou dovolit být se mnou jakožto s instinktivní silou v nesouladu. Problém vzniká až v nížinách - kde je hojnost a nadprodukce a kde si lidé začnou "vymýšlet".
Atlantida
Zde vidíme obrazy trochu zvláštní totalitně technokratické společnosti připomínající např. situaci, jako kdyby nacistické Německo obsadilo svět. Ženy jsou něco jako vzorné "pionýrky" podobající se jedna druhé, ale cítí se celkem v pohodě. Muži jsou jakoby ambiciózní kariéristi vypomáhající si různými biologickými i technickými implantáty do své mozkové tkáně. Muž se chytá za hlavu a úpí: ježiš co to tu mám. Jsem jenom v hlavě, to je hrůza. Spojení mezi nimi je nulové, rozmnožování probíhá pravděpodobně laboratorně. Lilith zde poznamenává: astrologicky o mě sice jejich učenci věděli, ale byla jsem na okraji jejich zájmu. Jakožto instinktivně-organický faktor nemám zde dostatečné páky, abych mohla v této společenosti a psychice těchto bytostí něco zvrátit k lepšímu. Zde jsem skoro bezmocná. (Podrobnější přepis konstelace o Atlantitě zde.)
Dnešní Evropa
Lilith: zde mám hodně práce, protože Evropa je posedlá dokonalostí (čistotou, perfektností, bělobou). Je to jakoby si Evropané přáli mít všechno z vyleštěného alabastru. Ale příroda taková není, příroda je bohatší a rozmanitější, operuje ve všech odstínech světla, barev i temnoty. V důsledku je zde toho potlačováno, vyloučeno ze sféry prožívání, opravdu hodně.
Přicházející migranti a lidé tmavší barvy pleti vám pomáhají konfrontovat se s vašimi vlastními stíny, které si na ně promítáte. Hodně lidí by za tím rádo vidělo řízené spiknutí, což sice může být nějaký aspekt skutečnosti (to nevím), ale ve větší míře jde o přirozený evoluční proces mj. umožňující lidem v Evropě určitý vývoj. Kdo se konfrontuje s vlastními stíny, žije s vlastní temnotou (tedy i se mnou) v celistvosti, ten z procesů migrace necítí strach, nepropadá panice. Nejmenší problém s přijetím Lilith má Turecko, potažmo Balkán (Rumunsko, Bulharsko), ti posedlost dokonalostí nesdílí. Turecku to umožňuje používat obrovskou instinktivní dynamiku (kolektivní motor, drive), o který už "přichcíplé" evropské národy víceméně přišli. (To neznamená, že by zde zase neexistovaly jiné problémy).
Jihoameričtí indiáni
Zde je samozřejmě obrovsky rozmanitá situace (tisíce různých kmenových kultur), avšak zjednodušeně zde vidíme tento převládající model: Muži nemají daleko k černé magii a temné polaritě vůbec. Nemají problém s "přijetím stínu" jako Evropané; naopak černou magii (s minimem zábran) nadužívají, takže se jich jejich ženy bojí, nedůvěřují jim. Lilith zde v této kultuře působí právě jako toto "nadužívaně temné", co není dostatečně regulováno jinými archetypy.
Islám ve středověku
Zde se Lilith zobrazuje jednoduše: jako temný frustrující princip, který je projikován na vnějšího nepřítele, takže při mírné expanzi hranic a při nových a nových bitvách se bojovník vrací domů do bezpečného zázemí stabilní společnosti, aby pak znovu vyrazil proti onomu "temnému" venku, pokořil nepřítele, rozšířil hranice a tak stále znovu. Bůh je zde na vnitřní rovině prožíván jako obrovské světlo "nahoře" bez pohlavní identity, tudíž k spirituální složce má přístup muž i žena rovnocenně. (Islámský bojovník je ve středověku podstatně méně frustrován než bojovník křesťanský). Žena je v podřazeném postavení, vztah neprožívá romanticky, ale prakticky. Muže vnímá jako "pána". Muž je k ní relativně blahosklonný a štědrý (s nadsázkou řečeno, má ji rád jako má rád své oblíbené koně), ale o rovnocenném vztahu nemůže být řeč. Projekce stínu na bezvěrce je zde efektivně a jednoduše využita k válce. Doma je čisto a klid, špína je venku.
Čechy a Morava
Na Ostravsku Lilith jakoby litá ve vzduchu (je tam nejvíc "černé energie" ze všech regionů), v dobrém i zlem jsou s Lilith spjati, pořád je to tam "fackuje" a mezi mužem a ženou to jiskří. Opakem je jižní Morava na samých hranicích s Rakouskem, která je bytelné tradiční, ale jiskření žádné, máma s tátou se na sebe, když sousedí odejdou, tváří jako kyselé okurky a jsou sebou příšerně znuděni. Tam je Lilith pohřbena, vyloučena, obdobně jako v rakouskych nížinách. Je tam povolena jen "bílá" polarita. Je to "nejbílejší" část našeho území oproti "nejtemnějšímu" Ostravsku. V Praze se energie mísí v rozmanitých polaritách (černá - bílá) a je tam vše v pohybu, což je optimální. Ovšem většina Čech z optiky Lilith vypadá jakoby "šedivá", "šedivý popílek se vznáší nad krajinou", což neznamená integraci Lilith, ale jakési zastavení, zpomalení, zabetonování. Polarity se příliš nemísí, nad většinou území (z pohledu Lilith) čas jakoby líně a bezpečně stojí.
Závěr
V kterých kulturách je Lilith integrována, dochází k propojení mužů a žen na instinktivní a emocionální rovině spontánním a naplňujícím způsobem. Kde Lilith integrována není, dochází k frustraci vyplývající z nepropojení mužských a ženských energií. Je jedno, která polarita tzv. vládne, při nerovnováze a nepropojení automaticky trpí obě, neboť se nemohou vzájemně podporovat ve svém růstu.
Žádné komentáře:
Okomentovat